Jaké jsou americké lodě a co od nich čekat?

Lodě amerického námořnictva (USN) se pyšní skvělým pancířem (i když ve formátu „všechno nebo nic“), děly hlavní ráže a výkonnými protiletadlovými zbraněmi (AA). Zároveň jejich počáteční konfigurace není tolik omezena – většinou byly vyrobeny později a následně prodělaly méně drobnějších úprav (na rozdíl od lodí Japonského císařského námořnictva (IJN) jako je např. Kongo). Většina základních variant amerických lodí je připravena plnit svou roli, a i když po vylepšení dosahují lepších výsledků, změna herního stylu je zanedbatelná. Americká torpéda bývají až komicky špatná, ale skutečná síla USN lodí spočívá ve schopnosti vrhnout se do souboje na život a na smrt, kdy se opírají o skvělou výzbroj a odolnost, a vyjít z boje jako vítěz.

Původně nezkušené námořnictvo

Spojené státy zdědily většinu původních námořních tradic od Britů, na nichž si vybojovali v roce 1776 nezávislost. Během let nezkušené Americké námořnictvo překonalo mnoho překážek a uspělo v bitvách s britskými, francouzskými a španělskými námořnictvy. Nicméně špatné ekonomické vyhlídky, izolacionistické cítění a poválečné (po 1. sv. válce) odzbrojování námořnictva snížilo efektivitu a připravenost USN na nadcházející 2. sv. válku. Vše se změnilo po překvapivém japonském útoku 7. prosince 1941 proti Velitelství pacifického loďstva v Pearl Harbor na Havaji. Toto napadení bylo považováno za podlý útok porušující pravidla civilizovaného válčení a případ Pearl Harboru tak potlačil všechen odpor americké veřejnosti vstoupit do války.

Protože flotila bitevních lodí byla vážně poškozena v Pearl Harbor, zaměřilo se USN na své ponorky a rodící se flotilu letadlových lodí – tedy zbraně, jimiž se IJN pokusilo neutralizovat pacifické síly USN – a je ironií, že dosáhlo lepšího efektu než Japonci (kteří se držely doktríny „rozhodných bitev“), kdy zaznamenalo úspěchy v bitvách v Korálovém moři, u Midwaye, ve Filipínském moři, v zálivu Leyte a u Okinawy. Zatímco na začátku války USN na japonského soupeře mírně ztrácelo, postupně jej dohnalo kvalitou i počtem. Fakticky každá třída lodí byla vybavena lepším systémem řízení palby založeným na radaru nebo balistickém počítači. Průmysl Spojených států vytvořil mnoho prověřených konstrukcí (klasickým příkladem je 175 lodí třídy Fletcher vyprodukovaných během 4 let) jen s minimem nutných odlišností ve vybavení, takže posádky mohly být přesouvány mezi loděmi a plnit ihned své povinnosti bez nutnosti dalšího výcviku. US námořnictvo vyšlo z 2. sv. války coby nejmocnější námořnictvo světa, což platí dodnes.