Válečné lodě 2 – Ponorky, válka pod hladinou

Válečné lodě se postupně zvětšovaly a rostla i jejich ničivá síla. Přesto však zůstávaly zranitelné. Nepříteli k jejich potopení stačila plavidla, která dokázala udeřit z úkrytu pod mořskou hladinou. Nejúžasnější vlastností ponorek je jejich neviditelnost. Díky tomu mohou útočit tajně z úkrytu, své hladinové protivníky ničí torpédy. Poznáme příběh lehkého křižníku USS Phoenix, který unikl v roce 1941 z Pearl Harboru a o více než čtyřicet let ho opustilo štěstí, když byl potopen v argentinských službách britskou jadernou ponorkou HMS Counqueror během války o Falklandy.

Nápad podvodního plavidla trápil konstruktéry již v 18. století. Ponorný člun Turtle neboli Želva je považován za první ponorku, která prokazatelně podnikla útok na hladinovou loď protivníka. Jejím konstruktérem byl americký inženýr David Bushnell.

V americké občanské válce byly používány daleko nebezpečnější ponorky, i když stále využívaly primitivní útoky pomocí miny připevněné na konci dlouhé tyče trčící z přídě plavidla. První světová válka přinesla rozmach ponorkových loďstev, samotná německá ponorka U-33 potopila 84 lodí. Koncem druhé světové války chystali Japonci nasazení nové třídy ponorek I-400, ukrývajících hydroplány, které měly být nasazeny na bombardování měst na západě amerického pobřeží. Nejvyšší velení od tohoto záměru naštěstí upustilo.